I. Usvit

www Vesel do usti male chodby, jako by nevedel, ktera bije. Rana jako z dela se ozvala o nekolik ulic dal. Lide se zacali zbihat k onomu mistu.
www Nebylo mista vne, jen malo z toho si nyni vybavoval - jedine: ze nebylo mista, ani prostoru. Stale se ptal sam sebe: "To bylo kvuli me?"
www Pomalu se soural k onomu mistu, shluk lidi ho desil. Bal se zeptat co se stalo, tak tam jen tak stal a dival se na zmatene klokotajici dav.
www "Mel jsem rad jeho pisnicky," rekl hlas nejblize k nemu, "byl to dobry clovek, tohle mu nikdo nepral!" koncilo zhodnoceni skonu slavneho cloveka.
www "Jak se jmenovala obet'?" zmohl se Petr na otazku.
www "Michal Michal," odvetil nejblizsi clovek, "Michal Michal."
www "Ani jsem ho neznal," prohodil nevedomky Petr.
www "Nebyl z nejslavnejsich," odtusil nejblizsi.
www "... jako bych ho znal odjakziva." zhodnotil Petr vinu plynouci odnikud. Zacal se bat, ze je psychicky chory.
www Pockal slusne do prijezdu sanitky a dal se na odchod. Bombove atentaty nema rad.
www Usel par bloku a zjistil, ze se musi vratit, proste vratit. Kdyz dosel na misto, kde zkonal umelec Michal Michal, nikdo tam nebyl.
www "To uz neni slavny?" ptal se Petr sam sebe.
www Pak si ale vsiml, ze ohorele je misto, kde se nachazel, kdyz slysel vybuch. "A sakra!" pomyslel si a zmizel.

(c) LP2015 Martin Kreag